Význam vlastního těla lidé nedoceňují. Je to paradox, ale ačkoli jsme na tomto světě prezentováni pouze ve formě svého těla, prakticky mu nevěnujeme pozornost. Přitom vše, co se v nás a kvůli nám děje, odehrává se převážně v něm.

Většinou věnujeme pozornost pouze myšlenkám. Ty chápeme jako něco, co s tělem jen málo souvisí. Zapomínáme jaksi, že mozek je buď jak buď součástí těla a že je uložen uvnitř hlavy, která k tělu rovněž patří. A co teprve další jeho části!

Tělo je velmi složitý systém skládající se z mnoha součástí. Ustavičně v něm probíhá obrovský počet procesů. Všechny navzájem souvisejí. Je tedy třeba věnovat pozornost každému z nich. Pozornost však musíme věnovat CELÉMU tělu, ne jenom některým jeho částem.

Tělo je útvarem prezentujícím nás na tomto světě. Je jediným naším spojením se světem, nástrojem, s jehož pomocí svět vnímáme. Stav mnoha lidí by šlo popsat zhruba těmito slovy: Nejsou dost naživu. Je to důsledek toho, že člověk věnuje svému tělu pramálo pozornosti.

Šlo by dokonce říci, že v lidském těle je celý svět. Proč? Protože svět vnímáme právě pomocí těla. S pomocí těla svět vidíme, slyšíme, hmatáme, cítíme, ochutnáváme. Díky tělu je nám realita dostupná. Je tedy pro nás tělo důkazem existence reality. Stává se nám realitou.
Obrazy vidíme očima, zvuk slyšíme ušima, chuť vnímáme na jazyku, pach a vůni v nose, dotek na pokožce. V podstatě je nám svět vymezen tělem.

Je-li tedy tělo rovno realitě, pak se všechny naše problémy i jejich řešení rovněž nacházejí v hranicích těla. Všechna přání i obavy. Všechno trápení a všechno štěstí. Všechen život a všechna smrt. Tím vším je tělo!

Tělo je s námi nepřetržitě, každý okamžik našeho času. Veškerý svůj život strávíme s tělem. Tělo je ustavičně přítomným objektem. Proto ignorovat tělo by bylo velice hloupé.

Takže závěr toho všeho: tělo je nejdůležitějším objektem celé naší existence. Pokud chcete vést plnohodnotný život, věnujte svému tělu pozornost co možná nejčastěji!